V úterý 19. ledna jsem poprvé dorazil na jednání poslaneckého klubu TOP 09. Než předseda klubu Miroslav Kalousek odešel na zasedání sněmovny mimo jiné mi řekl: „Ničeho se neboj a zvládneš to!“ Pár minut poté se vzdal poslaneckého mandátu a z jednacího sálu odcházel za upřímného potlesku vestoje od ostatních poslanců napříč celým politickým spektrem. Jako první náhradník jsem se tím okamžikem stal poslancem.
A vypukl mi dvojí kolotoč. Začali mě vodit po všech koutech sněmovních budov: personální, ekonomické, informační, vyfotit, kartička, výbor jedna, dva, tři… Kdyby mě nevodili jako medvěda, myslím, že bych byl ve spleti chodeb a zákoutí nadobro ztracen a nikdy by mě už nikdo nenašel.
Druhý kolotoč mi nastal při organizaci práce. Začal jsem někdy i několikrát za den pendlovat mezi roztockou radnicí, středočeským krajským úřadem a Poslaneckou sněmovnou. Mou výhodou je, že tyto tři instituce se nacházejí v perimetru pouhých pěti kilometrů. Okamžitě mi bylo jasné, že není v lidských silách, abych kombinoval všechny mé funkce, proto jsem ihned říkal, že se pozice krajského radního pro kulturu, památkovou péči a cestovní ruch v únoru vzdám. Tak se již stalo.
Věnuji se své práci s maximálním nasazením, a proto, kdybych tak neučinil, neměl bych ani pocit z dobře odvedené práce, ani čisté svědomí. Těšil jsem se na své první vystoupení na plénu Poslanecké sněmovny. Byl jsem samozřejmě hodně nervózní, ale to jsem netušil, že na svou první řeč nikdy nezapomenu. Bohužel nikoliv kvůli mému proslovu k nouzovému stavu, ten skončí v propadlišti dějin, ale kvůli tomu, co následovalo. Hned po mně šel k řečnickému pultíku jistý poslanec, který se během několika následujících vteřin proslavil „flákancem“. Nu což, další týden jsem se trochu bál znovu vystoupit, aby se poté opět nepřihodila nějaká podobná nestoudná lapálie. Když jsem sebral odvahu a zkusil to podruhé, spadl mi kámen ze srdce, naštěstí se nic děsivého nestalo.
Ne dlouho po „flákanci“ mi vytanula další slova Mirka Kalouska, která mi řekl, parafrázuji: „Půjdeš po mně do několika výborů. Hlavní je rozpočťák, to je jasné, pak kontrolní a taky mandáťák, ale tam se toho zas tak moc neděje.“ No, v příštích dnech jsem kvůli „flákanci“ strávil hodiny a hodiny jednáním na tomto výboru.
Když jsem v nové roli poslance do Sněmovny vstupoval poprvé, čekal jsem ledasco, ale že vládní chaos předčí mé nejčernější představy, to mě nenapadlo. Je smutné až tragické, že naše vláda je řízena z minuty na minutu, bez jediné vize, co bude byť jen za týden, a nejdůležitější pro ni je jen to, aby si uplatili nějaké voliče nebo aby je neztratili. Vím víc než kdy dřív, že po téhle vládě zůstane spálená země, ale zároveň vím, že se rozhodně nesmíme vzdát. Ničeho se nebojme a zvládneme to!
